Assembly

Sestava = více dílů spojených constraints. ourCAD podporuje 9 typů assembly constraintů, vlastní panel a integraci do FeatureTree. Subdocument insertion umožňuje znovupoužít hotové díly.

Insert sub-document

1. Toolbar → „Vložit dokument do sestavy…" nebo pravý klik na název dokumentu ve FeatureTree → „Vložit dokument" (obě cesty otevřou stejný dialog), případně drag z Dashboardu.
2. Vyber existující ourCAD dokument. Díly a podsestavy ze STEP importu (poddokumenty) seznam bez hledání skrývá — ukáže je zaškrtnutí „Včetně dílů sestav“, nebo je stačí vyhledat podle názvu: hledání prochází i poddokumenty (řadí se za běžné dokumenty a ukazují, ze které sestavy jsou).
3. Vznikne assembly_insert feature ve FeatureTree, mesh sub-dokumentu se načte do scény. První vložený díl se ukotví k počátku (fixed); další díly jsou volné pro vazby.

Sub-documenty jsou read-only reference — když edituješ původní dokument, všechny sestavy které ho insertují se aktualizují (po reload).

Barva a průhlednost komponenty (přepsání)

Vybrané vložené komponentě — klidně složené z několika úrovní podsestav — jde v panelu vlastností nastavit jedna barva a průhlednost. Přepsání se ukládá v dokumentu, kam je součást vložená (stejný díl může mít v každé sestavě jinou barvu), platí pro celou komponentu včetně vnořených podsestav a nemění materiál ani hmotnost — je čistě zobrazovací.

• Barva komponenty (přepsání): RAL picker; „Zrušit přepsání" vrátí výchozí zobrazení komponenty.
• Průhlednost: posuvník; „Reset" vrátí plnou neprůhlednost. Hodí se pro „zprůhledni kryt, ať vidím dovnitř".

Skeleton / řídící model (top-down)

Inventorovský postup „řídící soubor": jeden master dokument drží hlavní náčrty (layout geometrii) a hlavní parametry a vkládá se do podsestav i dílů, které tak sdílí jeden souřadný rámec i parametry.

1. Založ master dokument — do něj dej proměnné (hlavní parametry, viz Equations) a případně řídící náčrty / konstrukční geometrii (osy, body, roviny).
2. V cílovém dokumentu (podsestava nebo díl): „Vložit dokument do sestavy…" (toolbar nebo pravý klik na dokument ve stromě), vyber master a zaškrtni „Vložit jako skeleton (řídící model)".

Vložení skeletonu udělá čtyři věci najednou:

• Vždy na počátku + ukotvený — master se vloží na počátek s identitní transformací (ignoruje se poloha, proto sdílí rámec) a je vždy fixed. Stane se jedinou kotvou sestavy: ve stromě má řádek „Ukotveno" a zároveň se odukotví (uvolní) případný dřív ukotvený běžný díl, aby se sestava vázala k masteru, ne k dílu vloženému náhodou první.
• Mimo kusovník — skeleton je reference, ne vyráběný díl, takže se nepočítá do BOM. Ve FeatureTree má vlastní ikonu ◈ Skeleton a po otevření se automaticky rozbalí, takže vidíš geometrii masteru (náčrty, datumy, Origin) vnořenou pod sebou.
• Sdílené parametry — hlavní proměnné masteru se naimportují jako linkované, read-only proměnné (odznak „z masteru" 🔒). Používáš je ve výrazech stejně jako lokální (např. D*2).
• Sdílená geometrie (projekce) — pod rozbaleným skeletonem pravý klik na master náčrt / datum → promítne se do právě otevřeného náčrtu (musíš mít aktivní náčrt). Projekce je asociativní: při regeneraci se z masteru přepočítá, takže změna v masteru se propíše. Sdílí se náčrty a datumy (osy, body), ne plošné hrany těles.

Více masterů

Dokument může mít víc masterů — všechny se vloží na počátek a zůstanou fixed jako souřadné reference (odukotvují se jen běžné díly, ne ostatní skeletony).

Aktualizace jsou pull, ne push — skeleton nic sám nerozesílá. Linkované parametry i promítnutá geometrie se obnoví při regeneraci hostitele, plus tlačítko „Aktualizovat z masteru" v dialogu Proměnné je natáhne hned.

Vytvořit součást / podsestavu (zdola-nahoru)

Opačný směr než vkládání: tělesa namodelovaná přímo v dokumentu lze povýšit na samostatnou součást. Ve FeatureTree vyber jedno či více těles (případně více assembly_insert pro podsestavu) → pravý klik → Vytvořit součást (resp. Vytvořit podsestavu). Vybrané prvky se přesunou do nového sub-dokumentu a v původním dokumentu je nahradí jeden assembly_insert.

Automatické ukotvení

Nová součást zůstane na místě se zafixovanou polohou (ve stromě „Ukotveno"). Uvolníš ji pravým klikem → Uvolnit polohu. Vazby mezi díly, které se přesouvají do nové podsestavy, jdou s nimi; vazby k dílům, které zůstávají v původním dokumentu, zaniknou.

Sdílené díly a odvozená verze sestavy

Klon sestavy nic nekopíruje. Soubor → Uložit jako… na sestavě založí nový dokument s vlastním stromem prvků; vložené díly a podsestavy zůstávají sdílené (stejné dokumenty, žádná geometrie se nekopíruje). Dokud díl nezměníš, obě sestavy ho používají společně.

Otázka přijde, až díl otevřeš k úpravě. Díl, který používá dvě a víc kořenových sestav (i přes podsestavy), je po otevření jen ke čtení a nahoře se ukáže lišta „Tento díl používá N sestav“:

• Jen pro vybrané větve — zaškrtni sestavy, pro které má vzniknout vlastní kopie (předvybraná je ta, ze které jsi díl otevřel), případně uprav název kopie. ourCAD zkopíruje díl a po cestě i každou podsestavu, kterou sdílí nevybraná větev (jen kvůli cestě k dílu, ostatní díly v ní zůstanou sdílené), přepne vložky ve vybraných sestavách na kopie a otevře kopii rovnou k úpravám — i když ji používá víc vybraných sestav, znovu se už neptá (úprava kopie platí pro všechny vybrané). Původní sestavy zůstanou beze změny.
• Pro všechny — upravuješ společný díl, změna se propíše do všech sestav. Volba platí do zavření karty.
• Otevřít jen ke čtení — jen se podívat; dokument zůstane bez úprav a po obnovení stránky se otázka nabídne znovu.

Rodokmen vidíš ve Spravovat dokument → Kde se používá: kořenové sestavy (i přes úrovně), „Odvozeno z“ a „Odvozené kopie“. Kopie se neukotví na ourDisk sama — najdeš ji ve frontě „Neuloženo na ourDisk“, rodičovská sestava si ji do souboru přibalí.

Hromadné přejmenování sestavy a podsestav

Pravým na sestavu v Dokumentech (nebo v editoru Soubor → Hromadně přejmenovat…) → Hromadně přejmenovat…: zadej Najít (předvyplněno číslo z názvu, třeba 0085) a Nahradit čím. Náhled hned ukáže každý dokument rodiny (sestava a všechny poddokumenty přes všechny úrovně) se starým a novým názvem a stavem:

• přejmenuje se — název text obsahuje a smíš ho upravit,
• sdílený díl – přeskočen — díl používá i jiná sestava mimo rodinu; zahrneš ho přepínačem Včetně dílů sdílených s jinými sestavami,
• knihovna – přeskočen, bez práva upravit, zamčený jiným uživatelem, výsledek by byl prázdný.

S názvem dokumentu se přejmenuje i jeho soubor na ourDisku (včetně výstupů v zakázce, na pozadí) a názvy vložek v sestavách rodiny, které ho vkládají (vložka s vlastním, jiným názvem zůstane). Obojí jde vypnout. Porovnání rozlišuje velikost písmen a nahradí všechny výskyty v názvu. Po provedení ukáže souhrn a tlačítko Vrátit, které nad týmiž dokumenty provede opačnou náhradu.

Vložený dokument, který už není

Když vložený díl nebo podsestavu smažeš (deaktivuješ) a otevřeš sestavu, pohled ho nenačte a ve stromu je vložka přeškrtnutá se štítkem dokument deaktivován (nebo smazán, bez přístupu). Při otevření se ukáže hláška s počtem a tlačítkem Odebrat všechny ze sestavy. Pravým na vložku: Obnovit deaktivovaný dokument (vrátí dokument i soubor z koše ourDisku a sestavu znovu načte) nebo Odebrat ze sestavy (smaže vložku i vazby, které na ni míří, přes běžný souhrn mazání).

Knihovní podsestavy (Content Center pro sestavy)

Hotovou sestavu lze uložit do knihovny jako znovupoužitelnou podsestavu a vkládat ji do jiných dokumentů jako jeden celek (analog Inventor Content Center).

Publikace: Toolbar → Sestavit → Uložit jako knihovní podsestavu… → zadej kategorii + název. Dokument se zacommitne (HEAD = publikovaná verze) a označí jako knihovní asset. Master zůstává editovatelný.

Vložení: otevři jiný dokument → levý panel Knihovna → Podsestavy → přetáhni podsestavu do scény. Vznikne jeden assembly_insert odkazující sdílenou podsestavu.

Version pin: vložená instance se automaticky připne na publikovanou verzi (sub_document_commit). Pozdější editace masteru se do připnutých instancí nepropagují — reprodukovatelné. Kontextové menu instance ve FeatureTree umožní připnutí změnit / odepnout (float na HEAD) / aktualizovat na nejnovější verzi. 3D zobrazení připnutou verzi respektuje.

TIP

Chceš publikovat jen část dokumentu? Nejdřív vyber prvky ve stromu → Vytvořit podsestavu (vznikne sub-dokument), pak ten sub-dokument otevři a publikuj.

WARNING

Výkres připnuté instance zatím promítá aktuální HEAD masteru (ne připnutou verzi) — shodné, dokud master neupravíš. Plné honorování pinu ve 2D je plánováno. Vnořené podsestavy (podsestava obsahující šrouby) se renderují i promítají do hloubky 8.

Katalog normalizovaných dílů (spojovací materiál)

V levém panelu Knihovna je vestavěný katalog normalizovaného spojovacího materiálu (analog Inventor Content Center). Strom je členěn na kategorie (Šrouby / Matice / Podložky / Ložiska) → norma → velikost; položku přetáhneš do scény jako assembly_insert. Geometrii staví server z rozměrové tabulky — žádný ruční model.

Pokrytí katalogu (metrické M1.6–M64, kde to norma definuje):

Skupina	Řady (norma)
Šrouby	šestihranná hlava plný/částečný závit (ISO 4017 / 4014), imbus válcová / půlkulatá / zápustná hlava (ISO 4762 / 7380 / 10642)
Matice	šestihranná (ISO 4032), nízká (ISO 4035), pojistná s nylonem (ISO 7040), kloboučková (DIN 1587), přírubová (DIN 6923 / EN 1661)
Podložky	plochá (ISO 7089), velkoplošná (ISO 7093), sražená (ISO 7090), pružná rozříznutá (DIN 127), vějířová (DIN 6798)
Ložiska	kuličková jednořadá (ISO 15)

U šroubů vybíráš velikost i délku (plné katalogové délkové řady); rozměr lze po vložení změnit přes parametry instance.

TIP

Závity jsou zobrazené jako hladký válec + anotace (major/minor ⌀, stoupání) — lehké meshe i ve velkých sestavách; anotace slouží 2D výkresu (ISO 6410) a popisu. Pružná podložka DIN 127 je zjednodušená na plochý rozříznutý kroužek.

Pro běžný spoj (šroub + podložky + matice na díru) je rychlejší průvodce Šroubový spoj níže, který celý stack vloží a zaváže jedním klikem.

Assembly constraints

3D vazby spojují vložené součásti — obě strany jsou vložené díly, nebo jedna strana je vložený díl a druhá těleso dokumentu, do kterého je díl vložen. Vazbu mezi dvěma tělesy uvnitř jedné součásti vytvořit nelze (dialog to ohlásí): geometrii uvnitř součásti řídí náčrty a jejich vazby, ne vazby sestavy.

Toolbar → Vazby dropdown menu:

Constraint	Klávesa	Popis
XYZ (3 roviny)	—	Mezi dvěma díly srovná všechny 3 roviny. K počátku (druhá strana = řádek Origin ve stromě nebo rovina počátku) díl zafixuje na místě
Parallel	—	Dvě plochy rovnoběžné. Válec, kužel nebo hrana (z nabídky pravým tlačítkem) proti rovině: osa či hrana leží rovnoběžně s rovinou
Perpendicular	—	Dvě plochy kolmé. Válec, kužel nebo hrana proti rovině: osa či hrana stojí kolmo na rovinu
Coincident	—	Spojí dvě plochy nebo osy. Bod (vrchol, střed kružnice — vybírá se z nabídky pravým tlačítkem) položí na rovinu, plášť válce či kužele, kouli nebo na jiný bod; díl se přitom jen posune, natočení zůstane
Distance	—	Konstantní vzdálenost mezi 2 entitami
Angle	—	Konstantní úhel mezi 2 entitami: rovina–rovina úhel ploch (0° = rovnoběžně), válec/kužel/hrana proti rovině úhel osy či hrany k rovině (0° = leží v rovině, 90° = kolmo), osa–osa a hrana–hrana úhel směrů
Tečnost (Tangent)	—	Dotyk dvou ploch. Rovina–válec: osa válce rovnoběžně s rovinou ve vzdálenosti poloměru. Válec–válec: rovnoběžné osy ve vzdálenosti r₁ + r₂ (vnější), nebo |r₁ − r₂| (vnitřní, hřídel v díře). Koule s rovinou, koulí, válcem i kuželem: střed ve vzdálenosti R od plochy (u koule a válce i vnitřní dotyk, kulička v díře); koule se jen posouvá. Kužel–rovina: kužel leží na rovině celou přímkou pláště (vrchol v rovině). Vnější/vnitřní dotyk se určí podle polohy, přepínač Vnitřní dotyk v dialogu ho změní. Díl zůstane na své straně roviny. Neumí rovina–rovina, kužel–válec a kužel–kužel. Tažením se díl otáčí kolem osy válce; kužel na rovině se kutálí kolem normály roviny ve vrcholu; díl s tečnou koulí se tažením jen posouvá.
Concentric	—	Dva válce / kruhy souosé
Fixed	—	Zafixuj těleso v current pozici

2-click pick flow

1. Vyber typ constraintu z menu.
2. Najetí myší podbarví přesně to, co klik vybere: plochu, u Soustřednosti válec (díru, čep, hřídel) pod kurzorem a jeho osu. U natočených dílů i u dílů importovaných podsestav. U malé díry stačí mířit doprostřed díry: i když paprsek dírou prolétne na díl za ní, Soustřednost vezme díru podle její okrajové hrany.
3. Klik 1: první plocha, klik 2: druhá. Křížek × u prvku zruší jen jeho výběr, další klik vybere právě tuto stranu. Vybrat znovu zruší obě. U Shodnosti se válcová plocha (díra, čep, hřídel) vybírá celá. Dva válce se spojí souose a vazba se uloží jako Soustřednost. Válec s rovinou Shodnost spojit neumí, okno to ohlásí. Pravé tlačítko (na dotykové obrazovce podržení prstu) otevře nabídku všeho, co pod kurzorem jde vybrat — viz Výběr z nabídky.
4. Server spočítá cílovou polohu a posune (natočí) volný díl — ukotvený díl se nikdy nehýbe. Posouvá se díl vybraný jako první — kromě případu, kdy ten drží vazbami na zafixovaném dílu (nebo počátku) a druhý ne: pak se posune ten druhý, volný (vazba vybraná od stojanu k výložníku tak posune výložník, ne stojan). Díly, které jsou na něm zavěšené vazbami (třeba koleso na výložníku), se posunou s ním a nerozpadnou se. Díly spojené i s druhou stranou vazby a díly ukotvené k počátku zůstanou na místě.
5. Vazba se uloží do dokumentu: jde s kopií, verzemi, větvemi i sdílením a jedno Ctrl+Z vrátí vazbu i posun dílu.

Výběr z nabídky

Levý klik vybírá automaticky to, co je pod kurzorem nejpravděpodobnější. Když chceš něco jiného, klikni při výběru strany vazby pravým tlačítkem (na iPadu a telefonu podrž prst asi půl vteřiny). U kurzoru se otevře nabídka:

• díl pod kurzorem: Vrchol (roh dílu), Střed kružnice ⌀… (díra, čep), Osa kružnice, Hrana (směr) (přímá hrana u kurzoru), Rovina, Válec, Kužel, Koule — jen to, co daný typ vazby přijme a co tam opravdu je;
• pod oddělovačem Za ním: … plochy dílů schovaných za ním (nejvýš pět).

Najetí myší na položku ji ve 3D ukáže (plochu podbarví, bod a osu označí). Klik nebo Enter ji vybere stejně jako levý klik, šipky procházejí položky, Esc nabídku zavře. Tažením pravým tlačítkem se dál posouvá pohled — nabídka se otevře jen po kliknutí bez pohybu.

Hrana jde do Úhlu, Rovnoběžnosti, Kolmosti, Shodnosti, Vzdálenosti a Soustřednosti (hrana jako osa souose s dírou, čepem nebo jinou hranou; u Soustřednosti má válec pod kurzorem přednost): stranou vazby je směr přímé hrany (bod hrany nejblíž kurzoru). Shodnost hrany s rovinou položí hranu do roviny (díl se natočí a posune), hrana na hraně, válci či kuželu je souosost; Vzdálenost drží hranu rovnoběžně s rovinou v zadané vzdálenosti. U těchto typů ji vybere i levý klik blízko hrany (do ~10 px) — najetí myší ji předem zvýrazní čarou; dál od hrany se vybere plocha. Zakřivená hrana se takhle nevybírá. Hrana proti rovině se měří k rovině (Úhel 0° = hrana rovnoběžně s rovinou), hrana proti hraně nebo ose jako úhel směrů. U vybrané strany dialog ukáže, co se vzalo: „· hrana“, „· válec ⌀…“, „· kužel“, „· bod“ — bez přípony je to rovina.

Rovinná stěna mnohoúhelníku (třeba dvanáctistěn kola) se u Úhlu, Rovnoběžnosti, Kolmosti a Shodnosti bere jako rovina, i když z tvaru vypadá jako hrubě dělený válec — poznává se podle normál z povrchu modelu. Soustřednost a Tečnost válec hledají dál (u STL importů jsou díry mnohoúhelníky a tam se hodí osa).

Bod jde zatím jen do Shodnosti: vrchol nebo střed kružnice se položí na rovinu, na plášť válce či kužele, na kouli nebo na jiný bod. Díl se jen posune, natočení zůstane, jak je. Ve 3D je vybraný bod označený tečkou místo podbarvené plochy. Tažením díl s bodem v rovině klouže po rovině a otáčí se kolem kolmice k rovině procházející bodem; bod na bodu tažení nepustí; bod na zakřivené ploše dorovná řešič po puštění.

TIP

Před definitivní aplikací můžeš flip směr (toggle v dialogu) — užitečné pro Parallel kde "rovnoběžně" má 2 možná řešení (oba normály).

AssemblyConstraintsPanel

Pravý panel — Toolbar → toggle Vazby (ikona vpravo nahoře).

Tabulka constraintů:

Sloupec	Význam
Type	Constraint typ (Coincident / Distance / …)
Body 1 / 2	Identifikátory dílů
Value	Pro Distance/Angle — editovatelný field
Suppressed	Toggle (vypne constraint dočasně)
Delete	Trash ikona

Inline edit

Distance / Angle constraints mají hodnotu editovatelnou v place. Změna hodnoty → díl se přepočítá na novou vzdálenost (úhel); hodnota i posun jsou jeden krok Ctrl+Z.

Náhled výsledku

Jakmile jsou vybrané obě strany, volný díl se ve 3D posune (natočí) tam, kam ho vazba dá — ještě před uložením, i u dílů importovaných podsestav. Náhled sleduje změnu typu, hodnoty i převrácení směru. Vytvořit vazbu / Uložit výsledek zapíše, Zrušit vrátí díl na původní místo.

FeatureTree integrace

Vazby jsou ve FeatureTree pod každým dílem, který spojují (vazba mezi dvěma díly je tedy vidět u obou):

Assembly
├── Insert: Plate
│   ├── Ukotveno
│   └── Coincident → Bolt.Face
└── Insert: Bolt
    ├── Coincident → Plate.Face
    └── Concentric → Plate.Face

• Klik na vazbu podbarví ve 3D plochy (u Soustřednosti válec a osu), které byly do vazby vybrané — barvami první a druhé strany. Druhý klik, Esc nebo jiný výběr podbarvení zhasne.
• Dvojklik na vazbu otevře okno vazby předvyplněné typem, oběma plochami (podbarvenými) a hodnotou. Změníš typ, hodnotu, směr nebo kteroukoli stranu (klik na jinou plochu stejného dílu ji nahradí, Vybrat znovu začne od první), Uložit vazbu přepíše a díl přepočítá, Smazat vazbu ji odebere. Obojí vrátí jedno Ctrl+Z.
• Klik na vazbu ji v modelu zvýrazní (strany oranžově a purpurově, osa Soustřednosti silnou čarou). Pravý klik na vazbu → Potlačit/Obnovit, Upravit, Zaostřit (kamera najede na místo vazby), Smazat. Pravý klik na „Ukotveno" → uvolnit polohu.
• Smazání dílu smaže i jeho vazby.

Přestavba vazeb

Vazby se řeší postupně: nová vazba přesune jeden díl a starší vazby se přitom nepřepočítají. U složitější sestavy se proto některá vazba může „utrhnout“. Tlačítko ⟳ u názvu dokumentu v sestavě s vazbami přepočítá model a přestaví všechny vazby:

• začne od ukotvené části (zafixované díly, vazby k počátku; bez ukotvení od prvního dílu ve stromu),
• postupuje po vazbách ven a každý díl přitáhne ke všem jeho vazbám k už umístěným dílům,
• jako další bere díl, jehož polohu vazby k už umístěným dílům určují nejpevněji (díl jen s boční Shodností počká, až bude umístěné to, k čemu ho drží osa),
• členy pole nehýbe — polohuje je pole; za oporu je bere, až když je umístěný jejich zárodek a pole se podle něj srovná,
• celá přestavba je jeden krok Ctrl+Z,
• hlášení na konci řekne, kolik vazeb a dílů se přestavělo, případně kolik vazeb splnit nešlo (vazby, které si odporují).

Zafixovat polohu

Pravý klik na vloženou součást (ve stromě i ve 3D) → Zafixovat polohu / Uvolnit polohu. Zafixovaná součást se nedá táhnout ani posunout či otočit gizmem a řešič vazeb s ní nikdy nehýbe — hýbe se vždy druhá strana vazby.

Otočení gizmem vezme s sebou díly, které na otáčeném dílu jen visí (jsou k němu vázané a k ukotvené části je nic jiného nedrží) — stejně jako tažení myší.

Tažení dílu s vazbami

Tažením vybraného dílu myší ho posouváš jen ve směrech, které jeho vazby nedrží:

• Shodnost / Vzdálenost zamkne posun po normále plochy (díl po ploše klouže). Bod v rovině zamkne posun po normále roviny a dovolí otáčení kolem kolmice k rovině procházející bodem, bod na bodu posun zamkne úplně.
• Soustřednost zamkne posun kolmo k ose (díl jezdí po ose).
• Když je posun zamčený úplně, ale kolem osy Soustřednosti se díl otáčet smí (např. kolo na hřídeli se Soustředností a Shodností čela), tažení díl otáčí kolem osy.
• Díl, který se hýbat nesmí vůbec (zafixovaný), tažení odmítne — kamera se přitom neotočí. Kamerou otáčíš tažením mimo vybraný díl.
• Díly, které na taženém dílu jen visí (např. kolo na výložníku), jdou při tažení s ním a jeho pohyb neomezují. Visící díl je spojený vazbami s taženým dílem, ale ne jinou cestou se zafixovaným dílem nebo s počátkem. Platí to jen v sestavě, která má něco ukotveného. Bez ukotvení tažený díl omezují vazby ke všem sousedům.

Tažení mechanismu (zatažením za koncový díl)

Když tažený díl drží na ukotvené části přes klouby — koleso visí na výložníku osou, výložník na otoči čepem, otoč na podvozku — zatažení za koleso pohne celým řetězcem: kurzor táhne za úchop a pohyb se rozloží do kloubů tak, aby úchop sledoval myš. Přednost mají bližší klouby: tah po obvodu kola kolo protočí, tah dolů sklopí výložník (kolo s ním). Klouby jsou vazby, které nechávají volné otáčení kolem osy (Soustřednost s kolmou Shodností, Tečnost) nebo volný posun (Shodnost rovinou). Řetězec končí u zafixovaného dílu nebo u počátku.

Co řetězec nepostaví a tažení se chová jako dřív (jen tažený díl a díly na něm zavěšené): díl držený dvěma různými větvemi ke kotvě (uzavřená smyčka), člen pole sestavy, díl bez ukotveného konce řetězce. Vazby s hodnotou (Úhel, Vzdálenost) kloub nepouští — chceš-li výložník sklopit tažením, Úhel nejdřív potlač (v polohové reprezentaci jen v ní).

Po puštění se zapíšou polohy všech pohnutých dílů jako jeden krok Ctrl+Z; v polohové reprezentaci jsou to ručně posunuté díly.

Nová vazba přes řetězec. Stejně se chová i řešič vazeb: když dáš kolesu (které visí na výložníku čepem) vazbu s rovinou XY, řešič nehýbe kolesem samotným, ale najde natočení kloubů řetězce, při kterém je vazba splněná — výložník se sklopí a koleso jede s ním. Náhled ukáže všechny díly řetězce. Platí pro Shodnost, Vzdálenost, Soustřednost, Úhel, Rovnoběžnost a Kolmost; Tečnost a bod řeší server posunem jednoho dílu jako dřív. Když klouby řetězce vazbu splnit nemohou (třeba hrana ve směru čepu má ležet v rovině kolmé na čep), díl zůstane na místě, okno vazby to napíše i se zbývající vzdáleností a vazba se založí nesplněná — potlač vazbu, která klouby drží, nebo vyber jinou plochu. Dřív by se díl od výložníku utrhl.

Podsestavy importované sestavy

Rozbalení vloženého dílu ukáže jen dva sbalené řádky: Origin (roviny, osy a bod počátku dílu) a skupinu Prvky (N) s jeho obsahem. U sestav se stovkami dílů tak rozbalíš jen počátek. Oko u Origin dílu zobrazí ve 3D jeho vlastní počátek v poloze dílu (výchozí skrytý; oka rovin a os ho zapínají po jednom). Skrytý díl má skrytý i svůj počátek — oko u jeho Originu nebo dílů ho zobrazí.

Konstrukční roviny, osy a body vloženého dílu (ve skupině Prvky, třeba roviny přidané do odvozené součásti) mají vlastní oko — ve 3D je zobrazí v poloze dílu, tlumeněji než roviny sestavy. Výchozí jsou skryté; co zapneš, si sestava pamatuje. Při zadávání vazby (nebo reference pracovní roviny) klikni na řádek roviny ve stromu a vybereš ji jako stranu vazby — i když leží uvnitř tělesa. Zobrazenou rovinu lze ve vazbě vybrat i kliknutím ve 3D. Vazba sleduje pohyb dílu; když rovinu ve vloženém dokumentu později posuneš, vazba zůstane na původní poloze, dokud ji znovu nevybereš.

Sestava vložená ze STEP/IFC má ve stromu rozbalovací šipku i u vnořených podsestav — strom jde otevřít až do 8 úrovní, stejně hluboko, jak se sestava načítá. Každý uzel, podsestava i díl, má vlastní oko:

• oko schová jen tento výskyt — týž díl vložený dvakrát jde schovat po jednom,
• schovaný rodič vyšedí své potomky; jejich oko je nepřepínatelné, dokud rodiče zase nezobrazíš,
• schované uzly se nepřichytávají při měření a nepočítají se do mezí pohledu,
• volba se pamatuje pro tebe a tento dokument (jako ostatní skryté prvky), kolegům se nic nemění.

Klik na řádek uzel vybere — jeho tělesa se ve 3D zvýrazní (jen tento výskyt). Stejně funguje klik ve 3D: vybere díl, na který jsi klikl, a vložená sestava zůstává vybraná jako prvek (gizmo, vlastnosti). Sbalený strom se přitom nerozbaluje: zvýrazní se nejhlubší řádek, který je ve stromu vidět — díl, když je strom rozbalený až k němu, jinak sbalená podsestava nebo skupina „Prvky“, ve které díl je (a strom na řádek odroluje). Úplně k dílu se strom rozbalí pravým klikem ve 3D → Najít ve stromu. Pravý klik na řádek otevře nabídku Přiblížit (kamera najede na uzel), Otevřít poddokument a Skrýt / Zobrazit. Výběr jiného prvku nebo klik do prázdna výběr uzlu zruší.

Řádky podsestav jsou jen ke čtení: přejmenování, potlačení nebo mazání děláš v otevřeném poddokumentu (dvojklik na řádek ho otevře). Díl vlastní dokument nemá, leží jako těleso ve své podsestavě — Otevřít v poddokumentu otevře tu podsestavu a díl v ní rovnou vybere a přiblíží.

Plochy a hrany dílů podsestavy

V režimu výběru Plochy nebo Hrany jdou vybírat i plochy a hrany dílů vložené podsestavy, stejně jako u vlastních těles dokumentu. Na vybrané ploše nebo hraně pak můžeš:

• nakreslit náčrt na plochu dílu — náčrt sleduje díl: když se vložka posune nebo natočí, náčrt jede s ní; když se plocha v poddokumentu posune (jiná tloušťka), rovina náčrtu se k ní dorovná;
• promítnout hranu dílu do náčrtu — promítnutí je jednorázové, bez vazby na hranu;
• založit konstrukční rovinu, osu nebo bod z plochy či hrany dílu — datum sleduje díl stejně jako náčrt; panel vlastností ukazuje „Sleduje díl …“. Když díl nebo jeho plocha/hrana z podsestavy zmizí, datum drží poslední polohu a ukáže ⚠ Zdroj nenalezen.

Přepočet běží při přepočtu sestavy (posun vložky ho spustí sám) a také po každé změně poddokumentu — server sám přepočítá sestavy, které na jeho dílech mají datumy nebo náčrty, i když je zrovna nikdo nemá otevřené. Datumy založené před 15. 10. 2026 večer (označené „Zdroj mimo dokument“) zůstávají pevné; pro sledování je založ znovu.

Díra, vysunutí k ploše, obtisk, text, simulace a přímá úprava na plochách dílů podsestavy zatím nejdou (pracují s tělesy otevřeného dokumentu). Barvu plochy dílu změníš v jeho poddokumentu.

Workflow: deska + 4 šrouby

1. Vytvoř Plate dokument (60×40×8 + 4 holes).
2. Vytvoř Bolt dokument (válec + threaded shaft).
3. Nový Assembly dokument.
4. Insert Plate → Fixed (root).
5. Insert Bolt → Concentric (Bolt.shaft, Plate.hole1) + Coincident (Bolt.head_face, Plate.top).
6. Insert Bolt 2 → Concentric s hole2…
7. Atd. pro všechny 4 holes.

Výsledek: full assembly s 1 deskou a 4 šrouby správně poskládanými.

TIP

Pro N stejných dílů v patternu (4× šroub) zvaž MCP server batch generaci místo manuálního přidávání každého:

"Pridaj sroub do kazdé ze 4 der na desce, concentric s hole."

Claude Code přes MCP udělá insert + 8 constraints (4× concentric + 4× coincident) automaticky.

Šroubový spoj (průvodce)

Místo ručního vkládání šroubu, podložek a matice a klikání jednotlivých vazeb nabízí editor průvodce Šroubový spoj (analog Inventor Design Accelerator → Bolted Connection). Jedním krokem vloží celý spojovací stack na existující díru — dosednutý a souosý — a přidá asociativní vazby Soustřednost (Concentric), takže stack sleduje osu díry, když se deska pohne.

Postup:

1. Toolbar → Sestavit → Šroubový spoj… (3D mód).
2. V dialogu klikni Vybrat díru… a pak ve 3D na kruhovou hranu díry na té straně, kde má být hlava šroubu. Editor z hrany odvodí osu + průměr (orientuje osu k tobě, takže hlava dosedne na klikanou stranu).
3. Nastav:
   • Velikost závitu — předvyplněná podle vůle díry (např. ⌀6,6 → M6); lze změnit.
   • Komponenty — šroub ISO 4017 (vždy), podložka pod hlavou / pod maticí ISO 7089, matice ISO 4032.
   • Tloušťka sevření (grip) — tloušťka sevíraného materiálu.
   • Délka šroubu — předvyplněná z gripu + stacku, zaokrouhlená nahoru na nejbližší katalogovou délku; přepiš z nabídky (délky kratší než minimum jsou označené ⚠).
4. Vytvořit spoj — vloží díly na vypočtené pozice a přidá Concentric vazby na osu díry.

Výsledek odpovídá ručnímu workflow „deska + 4 šrouby" výše, ale jedním kliknutím na díru. Pro více děr spusť průvodce opakovaně.

TIP

Pokud hlava skončí na opačné straně desky (záleží na geometrii díry), zaškrtni Otočit směr v dialogu — přehodí osu na druhou stranu.

TIP

Vazby jsou asociativní: posuň desku (gizmo/drag) a celý stack se přesouosí s dírou. Soustřednost zachovává axiální dosednutí z umístění — díly „nesklouznou" po ose.

Pole a zrcadlení komponent

Komponentu (vloženou součást) lze rozmnožit polem nebo zrcadlit — asociativně, jako jeden editovatelný uzel ve stromu (analog Inventor component pattern/mirror). Hodí se na rozmnožení šroubu po roztečné kružnici příruby, řadu válečků dopravníku nebo zrcadlení držáku na druhou stranu.

Pole součástí — Toolbar → Sestavit → Pole součástí…:

1. Zárodek (vzorovou součást) vybereš kliknutím na součást ve 3D pohledu nebo ve stromu prvků — dialog ukáže její název.

2. Zvol režim (dialog se otevře v naposledy použitém, poprvé jako Lineární):

   • Lineární — směr, počet, rozteč.
   • Kruhové — osa + střed osy (X Y Z), počet, celkový úhel 1–360° (typicky 360°). Pro roztečnou kružnici zadej střed kružnice jako střed osy.
   • Obdélníkové — dva směry, počty a rozteče (2D mřížka).

   Směr a osa z modelu: vedle výběru ±X/±Y/±Z je tlačítko . Po jeho stisku klikni v modelu na hranu nebo válcovou plochu: přímá hrana dá směr (třeba podélný nosník dopravníku), kruhová hrana nebo válec (díra, čep, trubka) dá osu i se středem — u kruhového pole se střed osy vyplní sám. Stejně poslouží konstrukční osa — klik na ni v modelu (má přednost před tělesem za ní) nebo na její řádek ve stromu, i na osu X/Y/Z počátku nebo zapnutou osu vloženého dílu. Hrana pod kurzorem se zvýrazní oranžově, Esc výběr zruší. Tlačítko obrátí směr. Zvolené směry ukazují v pohledu šipky od zárodku (modrá směr 1, zelená směr 2), osu kruhového pole čerchovaná čára.

3. Vytvořit → ve stromu přibude uzel Pole sestavy a pod ním členy pole (nejvýš 100 na jedno pole).

Zrcadlo součástí — Toolbar → Sestavit → Zrcadlo součástí…: zvol normálu roviny (X/Y/Z) + bod roviny → vznikne jedna zrcadlená kopie.

Pole součástí podle náčrtu bodů

Pátý typ Náčrt: v dokumentu sestavy nakresli náčrt (třeba na ploše desky), nástrojem Bod naklikej místa pro členy a náčrt ukonči. Vyber vzorovou součást (třeba čep), otevři Pole součástí, zvol Náčrt a vyber náčrt (nabízí se jen náčrty se dvěma a více body; počítají se i středy kružnic). První bod je poloha vzorové součásti, členy sedí tam, kam ji posune vektor bod 1 → bod k. Body řídí i počet: přidej, uber nebo posuň body, náčrt ukonči a členy se dorovnají (přebytečné se nabídnou ke smazání). Smažeš-li první bod, vzorová součást se přesune na další bod v pořadí.

Členy pole jsou skutečné součásti

Každý člen lineárního, kruhového i obdélníkového pole je samostatná vložka (zárodek je člen 1, další 2, 3, … resp. 1×2, 2×1, …). Jde na něj kliknout, vybrat ho, zavazbit, skicovat na jeho plochu i měřit — stejně jako na zárodek. Poloha členu ale plyne z pole:

• změna rozteče, směru nebo úhlu pole (kontextové menu uzlu → Upravit) všechny členy dorovná a díly na ně zavazbené jedou s nimi;
• poslední člen zůstává posledním: při změně počtu se jen přesune na nový konec a díly na něj zavazbené (pohon, koncová stanice) jedou s ním; přibývají a ubývají prostřední členy;
• snížení počtu prostřední členy smaže — před smazáním se ukáže souhrn s vazbami a náčrty, které by přišly o stranu. Změna pole i smazání členů jsou jeden krok historie, Cmd+Z vrátí obojí;
• změna zárodku na jiný díl přepíše poddokument všech členů;
• posun zárodku posune celé pole.

Tažení členu myší mění rozteč pole (u kruhového pole úhel); směr pole zůstává. Tažení krajního členu po puštění nabídne, zda změnit počet členů (rozteč zůstane), nebo rozteč (počet zůstane). Člen držený vazbou k pevnému dílu táhnout nejde — nejdřív uvolni vazbu, nebo táhni zárodek.

Natažení pole s vazbami: pole je tuhý celek. „Vázaný k pevnému“ znamená, že člen vazbami — ne přes jiné členy pole — drží zafixovaný díl nebo počátek (třeba přes pohon zavazbený k rámu). Není-li takový žádný člen, při změně počtu nebo rozteče stojí zárodek a ostatní členy se posunou. Je-li k pevnému vázaný právě jeden člen (poslední i prostřední), stojí on a pole se natáhne kolem něj: posune se zárodek a díly zavazbené na zárodek jedou s ním. Jsou-li k pevnému vázané dva členy (nebo člen i zárodek), rozteč to nesplní — stojí zárodek a vazby ostatních zůstanou nesplněné, dokud je nepřestavíš. Pole s kotveným členem nejde posunout tažením zárodku (kotvený člen ho drží). Pole je tuhý celek: díl navázaný na kterýkoli člen pole jede s celým polem a vazba mezi členy dvou polí pohne polem, které je ukotvené volněji (přes jeho zárodek). Vazba k pevnému dílu přitom drží jen ve směrech, které zamyká: díl na posledním členu, který má k pevnému dílu jen boční Shodnost (rovina podél dopravníku), při změně pole jede s koncem — a s ním i díly na něm, včetně členů jeho vlastního pole. U kruhového pole stojí vždy zárodek.

Člen pole nejde smazat ani mu zafixovat polohu (počet členů řídí pole) — jde ho jen potlačit nebo skrýt (kontextové menu). Člen nad počtem pole (po snížení počtu, když jsi souhrn mazání zrušil) zůstane potlačený, ve stromu až za platnými členy jako „nad počtem 1, 2, …" — vrátíš ho zvýšením počtu, nebo ho smažeš. Smazání pole smaže i všechny členy. V kusovníku je každý člen započítaný jako součást.

TIP

Starší dokumenty s polem bez členů se při otevření s právem úprav převedou automaticky (členy se založí, jeden krok historie).

WARNING

Zrcadlení členy nemá: zrcadlová kopie je zrcadlový obraz s převrácenou geometrií (handedness) a vložka umí jen posun a otočení. Zrcadlená kopie se jen kreslí — není vybíratelná ani vazbitelná. Vzoruje se vždy jedna součást — celý šroubový stack (šroub + podložky + matice) rozmnožíš tak, že pole založíš na každý díl zvlášť.

Rozpadové pohledy (Presentations)

Rozpadový pohled rozestoupí komponenty sestavy pro montážní dokumentaci — perzistentně a v pojmenovaných variantách (analog Inventor Presentations). Otevři Toolbar → Sestavit → Rozpadové pohledy…:

1. Nový pohled → vznikne pojmenovaný rozpadový pohled (aktivuje se).
2. Auto rozložit (s faktorem) → komponenty se radiálně rozestoupí od těžiště sestavy — rychlý výchozí rozklad.
3. Upravit tažením → zapni a táhni jednotlivé komponenty ve 3D; posun se uloží do pohledu. Reálný transform (sestavená poloha) se nemění — rozpad je vizuální vrstva nad ním.
4. Přepínáním aktivního pohledu (radio) měníš zobrazení 3D; Vynulovat posuny rozpad složí.

Pohledy jsou součástí dokumentu (od 21. 10. 2026 featury) — přežijí reload, synchronizují se mezi spolupracovníky a jdou s dokumentem do verzí, větví, kopie i exportu .ourcad. Starší pohledy uložené mimo featury se při prvním otevření dokumentu převedou samy.

Rozpad ve výkrese + trail lines

V 2D výkrese přiřaď pohledu rozpadový stav: pravým tlačítkem na pohled → Rozpadový pohled… → vyber. Komponenty se promítnou rozložené a editor dokreslí trail lines (tečkované čáry z původní do rozložené polohy) — montážní konvence.

TIP

Vedle pojmenovaných rozpadů zůstává i jednoduchý globální radiální explode přímo na výkresovém pohledu (pravým tlačítkem → Exploded view (N×)) — bez per-komponentního dotahování.

WARNING

U importované sestavy jde rozklad po úrovních: úroveň 1 rozestoupí podsestavy nejvyšší úrovně, každá další úroveň rozestoupí jejich podsestavy a poslední úroveň až jednotlivá tělesa (každý díl se odsune od těžiště své podsestavy). Hrany se během rozkladu nekreslí — vracejí se po složení.

Rozkládají se vložené komponenty (assembly_insert) a lokální tělesa. Posuny per-komponentně se ve výkrese aplikují na vložené komponenty; lokální tělesa ve výkrese používají jen globální radiální explode. Animační sekvence (storyboard) zatím není.

Potlačení vazby

Vazbu jde dočasně vypnout bez smazání:

• ve stromu pravým tlačítkem na řádek vazby pod dílem → Potlačit vazbu (v nabídce je i Upravit a Smazat),
• v panelu Vazby sestavy přepínačem u vazby.

Potlačená vazba zůstane ve stromu i v panelu, přeškrtnutá a s označením potlačeno. Řešič, zámky směrů ani tažení ji neberou v úvahu — díl zůstane, kde je, a jde volně táhnout v tom, co dřív vázala. Obnovit vazbu ji znovu zapne a díl se k ní hned přitáhne. Potlačení i obnovení je jeden krok Ctrl+Z.

Použití: dočasná manipulace (pootočit, odsunout díl), porovnání variant nebo hledání, která vazba sestavu „drží“, bez mazání.

Polohové reprezentace

Jedna sestava ve více polohách bez kopírování dokumentu — rameno složené a rozložené, válec zasunutý a vysunutý, stroj v přepravní a pracovní poloze (analog Inventor Positional Representations). Sestavit → Polohové reprezentace…:

1. Hlavní je sestava, jak je. Nová poloha převezme její polohu a hned se aktivuje. Mezi polohami se přepíná výběrem Poloha: pod názvem dokumentu nad stromem — je tam vždy, i když existuje jen Hlavní (fialový, když je aktivní jiná poloha než Hlavní); jeho poslední volba Spravovat polohy… otevře panel.
2. V aktivní poloze se do ní (a jen do ní) ukládá:
   • hodnota vazby (Vzdálenost, Šířka, Úhel) — úprava v panelu Vazby sestavy nebo dvojklikem na vazbu,
   • potlačení vazby — vazba vypnutá jen v této poloze, nebo naopak zapnutá, i když je v Hlavní potlačená,
   • posun a otočení dílu tažením nebo gizmem (díl si polohu drží),
   • Zafixovat / Uvolnit polohu dílu.
3. Všechno ostatní — nový díl, nová vazba, úprava geometrie, smazání — jde do Hlavní a platí pro všechny polohy.

Přepsaná vazba má ve stromu značku přepsáno a v panelu Vazby sestavy tlačítko ↺; Zrušit přepsání ji vrátí na hodnotu z Hlavní. Panel ukazuje u každé polohy počet přepsání.

Poloha se přepočítává sama: díly bez ručního posunu vycházejí z Hlavní a přitáhnou se vazbami s hodnotami z polohy. Když se Hlavní změní (nový díl, jiná vazba), poloha se dopočítá při otevření; do té doby má v panelu ⚠. Ctrl+Z vrací tvůj zásah (přepsání, posun), poloha se z něj dopočítá znovu.

Aktivní polohu si volí každý uživatel sám (jiný spolupracovník může mít otevřenou jinou); prohlížeč si ji pamatuje pro dokument.

• Výkres: pravým tlačítkem na pohled → oddíl Polohová reprezentace v nabídce — každý pohled může ukázat sestavu v jiné poloze (např. obrys v přepravní poloze vedle pracovní). Rozpadový pohled jde přidat navrch. Překrytí polohou v téže nabídce nakreslí další polohy přes pohled čerchovanou čarou (krajní polohy ramene, víka).
• Podsestava: pravým tlačítkem na vloženou podsestavu → Polohová reprezentace podsestavy… → přepínač poloh jejího dokumentu (Hlavní nebo pojmenovaná poloha).
• Úhel a Kolmost mezi vloženými díly řešič umí (sklopené rameno přes vazbu Úhel).
• Kusovník a hmotnost se polohou nemění.

Pohledové reprezentace

Pojmenovaná zobrazení jednoho dokumentu, aniž by se měnil model: „Bez krytů“ (kryty skryté, je vidět dovnitř), „Montáž rámu“ (jen rám a spojovací materiál), „Prezentace“ (kryty průhledné) — analog Inventor Design View Representations. Sestavit → Pohledové reprezentace…:

1. Hlavní je skrytí, jak je uložené u dokumentu. Nové zobrazení z toho, co vidím si zapamatuje, co je právě vidět (volitelně i kameru a i řez ve 3D) a hned se aktivuje. Mezi zobrazeními se přepíná výběrem Zobrazení: pod názvem dokumentu nad stromem, hned pod Poloha: — je tam vždy, i když existuje jen Hlavní (modrý, když je aktivní jiné než Hlavní); jeho poslední volba Spravovat zobrazení… otevře panel.
2. V aktivním zobrazení se do něj (a jen do něj) ukládá:
   • skrytí dílů, těles, náčrtů, pracovních rovin, os, bodů, počátků a uzlů vložených podsestav (oko ve stromu, Skrýt vše / Zobrazit vše),
   • barva a průhlednost z panelu vlastností — jako přepsání barvy modelu. Přepsaný díl má ve stromu značku ◐; v panelu vlastností Zrušit přepsání vrátí barvu modelu.
3. Úpravy modelu (nový díl, geometrie, materiál) platí ve všech zobrazeních; nový díl je ve všech viditelný.

Zobrazení ukládá celý stav viditelnosti, ne rozdíl proti Hlavní — „Bez krytů“ zůstane bez krytů, i když se v Hlavní něco skryje nebo ukáže. Změny v zobrazení vidí spolupracovníci hned a zobrazení jde s dokumentem do verzí, větví i kopií. Aktivní zobrazení si volí každý uživatel sám; prohlížeč si ho pamatuje pro dokument.

V panelu u každého zobrazení:

• 🔒 Zamknout — změny viditelnosti a barev se do zamčeného zobrazení neukládají (zůstanou jen na obrazovce),

• 📷 / ✂ — uložená kamera / řez: při přepnutí na zobrazení se kamera plynule přesune a řez nastaví; klik na uloženou ji zapomene, na neuloženou uloží aktuální,

• 💾 (u aktivního) Uložit do něj to, co právě vidím — i do zamčeného, včetně uložené kamery a řezu.

• Výkres: pravým tlačítkem na pohled → oddíl Pohledová reprezentace, nebo výběr Zobrazení pohledu: nad stromem výkresu. Pohled pak skrývá díly podle zobrazení a jeho změnu sleduje (přegeneruje se). Ruční skrytí v takovém pohledu jde až po volbě Vlastní — pohled si nechá poslední stav jako vlastní skrytí. Barevný pohled je snímek 3D: ukáže to, co je ve 3D vidět při jeho vytvoření nebo obnovení.

• Podsestava: pravým tlačítkem na vloženou podsestavu → Pohledová reprezentace podsestavy… → zobrazení jejího dokumentu. Co je v něm skryté, zmizí i v sestavě a ve výkresu (přičte se k tvému skrytí); Celá vrátí všechno. Barvy zobrazení podsestavy se zatím nepřebírají. Zobrazení upravené v dokumentu podsestavy se projeví po znovuotevření sestavy.

• Izolovat: pravým tlačítkem na díl nebo vložení ve stromu (i na víc vybraných) → Izolovat — ostatní tělesa, náčrty a pracovní prvky se dočasně skryjí. Pruh nad stromem: Ukončit vrátí předchozí viditelnost, Uložit jako zobrazení z izolace udělá nové zobrazení. Během izolace se skrytí nikam neukládá.

• Polohové a pohledové reprezentace se kombinují nezávisle.

Interference detection

Pro hotovou sestavu:

1. Toolbar → Modeling 3D → Kontrola kolize.
2. Server proběhne přes všechny dvojice dílů a detekuje overlap.
3. Panel zobrazí seznam interferencí s overlap volume + highlight v 3D.

Dialog nově ukáže i per-pair informace o sdílené ploše (čisté dosednutí vs. skutečná penetrace) — pomáhá rozlišit „díly spolu jen leží" od „díly se prolínají".

Envelope a Motion study

• Envelope — Toolbar → Modeling 3D → Envelope. Vytvoří svolovací volume sestavy (union OBB všech dílů) — užitečné pro zástavbové analýzy a interferenci s okolím (skříň, halu).
• Motion — MotionDialog dovolí parametrické driver-driven pohyby (rotace o úhel, translace o vzdálenost). Animace projetí mechanismu (rameno, převody) v reálném čase v 3D viewportu.

Mass properties pro celou sestavu

Toolbar → Modeling 3D → Hmotnostni vlastnosti panel sčítá per-body mass + dává sumační řádek pro celou sestavu (s materialy z jednotlivých dílů).

Co dál

• 3D Modeling — jak vyrobit jednotlivé díly
• Materiály & Mass Properties — densities pro správné mass calculation
• Drawings — sestavový výkres s BOM balónky